Prohlídka funkcionalistických vil, které Karel IV. nikdy neviděl

Typický začátečnický omyl spočívá v tom, že se kupují rostliny podle krásy květu, bez ohledu na stanoviště. Pak se majitel diví, proč mu na severním balkoně usychají muškáty, i když je zalévá každý den. Přitom stačí vyměnit je za netýkavky a problém je pryč. Stejně tak pozor na přelévání – ve stínu rostlina odpařuje méně vody, proto ji udržte spíše sušší než v přemokřeném substrátu.

Zrcadlo a světlo jako hlavní trik, ne dekorace Zrcadlo na předsíňové stěně je váš nejlepší spojenec. Neumisťujte ho ale jen tak naslepo. Ideální je umístit ho tak, aby odráželo denní světlo z oken nebo umělé osvětlení naproti. Tím se místnost prosvětlí a opticky se zdvojnásobí. Místo jednoho velkého zrcadla můžete použít dvě užší, která mezi sebou nechají mezeru – vytvoří to dojem vzdušnosti. Pozor na to, abyste zrcadlo nedali přímo proti vstupním dveřím, protože to působí rušivě a někteří lidé se při vstupu leknou vlastního odrazu.

Největší chybou bývá spoléhat na to, že si interiér prohlédnete bez rezervace. U oblíbených vil, jako je třeba vila Tugendhat, je vstup možný pouze s předem zakoupenou vstupenkou na konkrétní čas. Pro méně známé stavby to neplatí tak striktně, ale i tam se vyplatí sledovat webové stránky nebo facebookové profily organizací, které se o ně starají. Mnohdy se dozvíte o komentovaných prohlídkách, které probíhají jen několikrát do roka a kapacita bývá omezená.

Máte malý byt a předsíň působí jako stísněná chodba, kde každý kabát zabírá místo? Předsíňová stěna může být překvapivě účinným nástrojem, jak prostor opticky zvětšit. Klíčem není jen výběr správného kusu nábytku, ale také to, jak ho umístíte, co do něj dáte a co naopak vynecháte. Důležité je myslet na to, že stěna nemá být dominantou, ale nenápadným pomocníkem, který propojí vstupní prostor se zbytkem bytu.

Pokud jde o barvy a materiály, držte se světlých tónů a lesklých povrchů. Matná tmavá dřevotříska pohltí světlo a místnost zmenší. Vyberte stěnu s vysokým leskem, skleněnými dvířky nebo s kovovými prvky, které odrážejí světlo. Pokud už tmavou stěnu máte, vyvažte ji bílým vnitřkem skříně a otevřenými policemi, na které dáte jen pár dekorativních předmětů. Vyhněte se přeplněným otevřeným policím – každá drobnost navíc vytváří vizuální hluk a prostor se zdá menší, než je.

Jak často ošetřovat povrch a čeho se vyvarovat při používání Ošetřování ekokůže by mělo proběhnout přibližně jednou za měsíc, pokud materiál používáte denně. K tomu slouží speciální bezbarvé krémy nebo pěny určené přímo pro syntetické materiály. Naneste malé množství na hadřík a krouživými pohyby vetřete do povrchu. Nechte působit několik minut a poté přeleštěte suchým hadříkem. Tím vytvoříte ochrannou bariéru, která odpuzuje vodu a snižuje riziko popraskání.

Typickou chybou je přetížení materiálu při skladování nebo naopak jeho stlačování. Pokud ekokůži skládáte, nikdy ji nepřehýbejte přes ostrou hranu. Vzniklé záhyby se obtížně odstraňují a často zůstanou trvalé. Při přesouvání nábytku s ekokůží jej vždy zvedněte, nikdy netahejte po podlaze, protože tření o zem může poškodit spodní vrstvy. Stejně tak se vyhněte sedání na okraj sedačky, kde dochází k nadměrnému namáhání materiálu.

Na plné slunce (6 a více hodin) se hodí bylinky jako rozmarýn, levandule nebo šalvěj, dále muškáty, petúnie a olověnec. Do polostínu (3–5 hodin) dejte begónie, fuchsie, netýkavky nebo břečťan. Pro stinný balkon vybírejte kapradiny, břečťan popínavý, tlustonitníky nebo některé druhy hluchavek. Vždy kontrolujte štítek, protože některé kultivary jsou tolerantnější, ale většina rostlin se řídí pravidlem: méně světla znamená menší nároky na vodu.

Nejdůležitější je čištění bez agresivních prostředků. Na povrch ekokůže nikdy nepoužívejte rozpouštědla, aceton ani přípravky s obsahem alkoholu, které narušují vrchní polymerovou vrstvu. Místo toho si vystačíte s vlažnou vodou a jemným mýdlem. Navlhčete měkký hadřík, vyždímejte ho do sucha a povrch otřete. Pokud je znečištění odolnější, přidejte do vody kapku prostředku na nádobí. Po očištění vždy povrch osušte suchým hadříkem, aby nezůstaly šmouhy.

Ekokůže je oblíbeným materiálem pro svou dostupnost a vzhled, ale mnoho lidí zapomíná, že i ona vyžaduje specifickou péči. Na rozdíl od přírodní kůže nemá schopnost samoopravy a při nesprávném zacházení snadno praská nebo se odlupuje. Základní pravidlo zní: pravidelná a šetrná údržba je důležitější než oprava vzniklých škod. Stačí si osvojit několik návyků a materiál vám bude dlouho sloužit bez ztráty lesku.