Domácí organizace aneb jak přežít s malým bytem a návštěvami

Samozřejmě, ne každá chodba je ideální na rozkládací sedačku. Měřil jsem si úhlopříčky třikrát, než jsem objednal. Pokud máte chodbu užší než sto dvacet centimetrů, bude lepší zvolit křeslo s vysouvacím podnožím. Nebo využít klasickou pull-out sofa, která se roztáhne dopředu a nezabere tolik místa do šířky. Já osobně preferuji click-clack, protože se dá složit během pěti vteřin jednou rukou. Pull-out sofa vyžaduje víc síly a občas se zasekne. Ale záleží na vašich preferencích. Zkuste si do obchodu vzít metr a předvést si rozložení naživo, než koupíte cokoliv onl


Většina z nás má chodbu tak akorát na botník a věšák. Když ale bydlíte v garsonce nebo v malém bytě, každý centimetr se počítá. Pamatuju si, jak jsem se stěhoval do prvního vlastního bytu o pětatřiceti metrech. Chodba byla úzká jako chlapecká léta, dlouhá asi tři metry. Vešel se tam jen botník a zrcadlo. Hosté spali na nafukovací matraci, která zabírala půlku obýváku a ráno jsme ji cpali do skříně. Tehdy jsem si řekl, že tohle musí jít vyřešit chytřeji. A právě hallway design se stal klíčem k proměně celého bytu. Když začnete chodbu vnímat ne jako předsíň, ale jako prodloužení obývacího prostoru, otevřou se vám nové možno


Nezapomínejte ani na noční stolek. Věčně na něm končí nabíječky, skleničky od vody a krém na ruce. Klasický stolek s nožičkami je zbytečný, protože pod ním vzniká další hluché místo. Mnohem chytřejší je konzola nebo úzká komoda, která sahá až k zemi. Můžete do ní uložit nejen knihy, ale i náhradní deky. A když už mluvíme o dekách, vždycky se hodí mít jednu takovou, kterou jen přehodíte přes opěradlo sedačky. Rázem máte barvu místnosti a zároveň ji můžete použít jako přikrývku pro neočekávaného ho


Když jsem zařizovala svůj první větší byt, narazila jsem na zásadní problém. Klasický rozkládací gauč zabírá moc místa. Dopoledne vypadá jako neposedná hromada polštářů. K večeru se z něj stává noční můra, protože nemáte kam uklidit peřiny. Tehdy jsem objevila kouzlo kombinace: velký living room rugs v neutrálním odstínu pod ním a nad ním kompaktní pohovka s click-clack mechanismem. Tenhle systém je geniální v tom, že za denního světla vypadá jako běžný gauč do L, ale večer jedním pohybem vytvoříte rovnou plochu o rozměru 140x200 centimetrů. Žádné složité tahanice s matrací, jen sklopení zádové čá


První věc, kterou jsem udělal, bylo zbavení se klasické skříně a botníku. Místo nich jsem pořídil nízkou komodu s úložným prostorem na boty a několik polic na zeď. Uvolnilo mi to místo na délku asi jednoho metru. A právě ten metr se stal základem pro click-clack mechanismus, který promění celou chodbu na ložnici. Vybral jsem si model s pevným slatted frame, který je zdravější pro záda než obyčejná pěna. Když jsem ho poprvé rozložil, nestačil jsem se divit, jak pevně drží. Stačilo pár sekund a z chodby byla plnohodnotná noclehárna. Důležité je vybrat správnou šířku tak, aby po rozložení zůstal průchod alespoň padesát centimetrů. Jinak by host musel do pokoje skákat jako do post


Asi největší inspirací pro mě byl showroom, kde jsem viděla zcela minimalistické řešení. Místo klasické postele měli v obýváku jen pohovku s výsuvnou částí. Pod ní ležel koberec z jemné vlny s gumovým protiskluzovým podkladem. Když host odešel, stačilo vytáhnout spodní rám zpět a z pohovky se stalo posezení. Žádné skládání matrací, žádné tahání peřin z ložnice, žádné zbytečné překážky. Slatted frame pod matrací fungoval jako odvětrávání - žádná plíseň ani nepříjemný zápach. Tohle řešení mění pravidla hry pro každého, kdo bojuje s nedostatkem mí


Pamatujete si ten pocit, když jste poprvé vstoupili do staré továrny? Vysoké stropy, holé cihly, betonová podlaha a okna, která propouštějí světlo jako katedrála. Přesně tohle je srdce loftového bydlení. Ale realita je často jiná. Bydlím v panelákovém bytě s dispozicí 2+kk a přesto jsem se rozhodla, že si tenhle styl přizpůsobím. Není to o tom mít patnáct metrů do stropu. Jde o hru s materiály. Omítku jsem nechala hrubou, přidala pár cihelných pásků na jednu stěnu a místo dveří použila posuvnou kovovou konstrukci. Vyvstala ale první otázka: kam s postelí, když má být prostor otevřený? Loftový koncept vyžaduje odvahu ukázat vše na první pohled. Žádné schovávání za zdi. A právě tady narazíte na kámen úrazu. Pokud nemáte samostatnou ložnici, musíte vymyslet, jak skloubit spaní s obývacím prostorem. A to bývá oříšek, zvlášť když máte na ploše třicet metrů čtverečních ještě hostit přát


Asi největší výzvou je začlenění hostů do malého loftu. Mít samostatný pokoj pro návštěvu je luxus, který si většina z nás nemůže dovolit. Proto jsem sáhla po řešení v podobě sofa bed. Moje pohovka má šířku 160 cm a po rozložení poskytne dvě plnohodnotná lůžka. K tomu jsem dokoupila pár kvalitních matrací ve formě topperů. Když se rozloží, stačí na ně položit 16 cm foam mattress, který jsem si objednala na míru. Tloušťka 16 centimetrů je podle mě ideální kompromis mezi pohodlím a skladností. Tenčí matrace by byla tvrdá na spaní pro lidi s bolestí zad, tlustší se zase špatně uklízí do skříně. K tomu používám slatted frame, který se dá jednoduše složit a postavit ke zdi. Ráno vše zmizí a prostor je zase obývákem. Musela jsem si ale zvyknout na to, že každý víkend trávím patnáct minut přestavováním nábytku. Není to žádná tragédie, ale pokud čekáte návštěvu na měsíc, začne vás to štvát. Proto mám v plánu příští rok vyměnit sofa bed za výklopné lůžko na pantech, které bude schované ve